Sarah Bernhardtová (13 děl)
Pařížská herečka Sarah Bernhardtová (1844–1923) byla jednou z nejdůležitějších osob v Muchově uměleckém životě. Právě pro Sarah vytvořil Gismondu, první plakát, který ho tolik proslavil. Přátelství a profesní spolupráce s největší divadelní osobností té doby Muchu obohatily jako člověka i umělce.
Mucha se se Sarah Bernhardtovou setkal poprvé na konci roku 1894. Legenda tvrdí, že 26. prosince, na svatého Štěpána, Mucha vypomáhal příteli v Lemercierově tiskárně, tehdy ještě jako skromný ilustrátor. Zrovna opravoval korekturové tisky, když tiskaři zavolala slavná herečka a téměř obratem potřebovala vytvořit nový plakát pro svoji inscenaci Gismonda. Všichni Lemercierovi stálí umělci měli dovolenou, a tak se na Muchu obrátil spíše ze zoufalství. Přes nedostatek zkušeností s navrhováním plakátů se Mucha této příležitosti chopil a k jeho vlastnímu úžasu byla „Božská Sarah“ z umělcovy práce nadšená.
1. ledna 1895 ráno už visely Muchovy plakáty Gismondy po celé Paříži a způsobily zásadní převrat v oboru uměleckého plakátu. Dlouhý úzký tvar, jemné pastelové barvy a nehybnost postavy v téměř životní velikosti přinesly nádech důstojnosti a rozvážnosti. Tyto vlastnosti byly svou novostí poměrně překvapivé. Plakát se přes noc stal předmětem touhy sběratelů, mnozí z nich se jej snažili získat nejrůznějšími nezákonnými způsoby, podpláceli lepiče plakátů nebo se v noci vydali ven a z plakátovacích ploch si jej sami vyřezávali.
Sarah Bernhardtová, nadšená úspěchem Gismondy, Muchovi okamžitě navrhla smlouvu k vytvoření nejen dalších plakátů, ale také scénografií a kostýmů. V rámci této smlouvy vytvořil Mucha šest plakátů k těmto jejím inscenacím: Dáma s kaméliemi (1896), Lorenzaccio (1896), La Samaritaine (1897), Médea (1898), La Tosca (1898) a Hamlet (1899). Mucha při tvorbě těchto plakátů použil stejné designové principy, které uplatnil u Gismondy – prodloužený formát se stojící postavou herečky umístěnou na vyvýšený mělký výklenek, jako by šlo o světici.
Spolupráce Alfonse Muchy a Sarah Bernhardtové byla prospěšná pro obě strany. Muchovy plakáty vytvořily nesmrtelný obraz božské herečky a posílily tak její postavení společenské ikony. Sarah Bernhardtová byla zase Muchovou prací tak unesená, že po roce 1896 použila jeho návrhy na všech plakátech, které propagovaly její turné po Americe. Pro Muchu to byla skvělá reklama, která mu umožnila získat opěrný bod, díky němuž pak mohl prozkoumat nové kariérní možnosti ve Spojených státech po roce 1904.
