Alfonse Muchu a Augusta Rodina pojilo dlouholeté přátelství. Není známo, kdy se tito dva umělci setkali poprvé, ale na přelomu století již byli více než pouhými známými. Muchova bronzová plastika Akt na skále z roku 1899 je odlitkem z ručně vytvarované hliněné formy a poukazuje na jasný vliv sochařské praxe zkušenějšího umělce.
V květnu 1902 přijel Rodin do Prahy, aby navštívil výstavu svých děl, kterou organizoval Spolek výtvarných umělců Mánes. Do Prahy ho doprovázel jeho student, český sochař Josef Mařatka (1874–1937), společně s Muchou. Výstava byla k vidění od 10. května do 15. července 1902 v pavilonu v zahradě Kinských v Praze, který byl za tímto účelem postaven dle návrhu Jana Kotěry (1871–1923). Výstava čítala 157 Rodinových prací včetně kreseb a byla vůbec největší expozicí jeho děl, která mimo Francii za sochařova života proběhla. Výstava představovala významný milník v českém kulturním kalendáři, ale byla také jednoznačným politickým sdělením o pražských uměleckých vazbách s Paříží. V kontextu rostoucí rivality mezi Českými zeměmi a Německem toto gesto mluvilo za vše.
Rodin přijel do Prahy 28. května, tedy až po oficiálním zahájení výstavy. Mucha vzpomínal:
„Měli jsme pokoje vedle sebe, a tak jsme leželi v postelích při otevřených dveřích. Rodin byl pravděpodobně velmi rozčílen, protože mne za chvíli požádal, abychom se trochu procházeli po pokojích. Vstal jsem, chodili jsme chvíli jen tak v nočních košilích dokola, ale Rodin si za chvíli začal dělat starosti, protože se venku vzmáhal jakýsi šum. Vtom mne uchopil za rukáv. Z ulice, jako exploze, zahřmělo: ,Vive Rodin! Vive la France!‘ Bylo po klidu. Rodin utekl od okna a od té chvíle se mu s hrůzou, širokým obloukem vyhýbal.“
Na počest Rodinovy návštěvy se 30. května pořádala hostina a Mucha měl navrhnout podobu jídelního menu a cedulek se jmény. Po výstavě doprovodili Rodina oba přátelé, Mucha i Mařatka, na cestě po Čechách a Moravě.
Umělci zůstali přáteli až do Rodinovy smrti v roce 1917. Když Mucha v roce 1904 opustil Paříž, pravidelně si psali a Mucha svého staršího kolegu – kterého vždy oslovoval „Mistře“ – informoval o důležitých událostech jak v pracovním, tak v osobním životě. Ze zámku Zbiroh v Čechách mu například napsal:
„Chtěl jsem vám dát vědět, jak jsem šťastný, že jsem konečně opustil Ameriku a znovu se usadil v Evropě. Právě se snažím vybudovat si v Čechách ateliér – na venkově – dvě hodiny vlakem od Prahy, v nádherné krajině daleko od všeho života a rušivých elementů. Tady se budu moci skutečně věnovat práci! Můj dávný sen se konečně splnil a podařilo se mi získat v Americe dostatečnou nezávislost, abych se mohl plně soustředit na dílo, kterému chci zasvětit zbytek svého života. Namaluji cyklus rozsáhlých maleb. Téma: Slovanská epopej. Rozměry díla: 9 m široké a 6 m vysoké. Počet děl: 20. Město Praha, kterému díla odkáži, již schválilo postavení speciální galerie, ve které budou plátna vystavena. Takže jediné, co mi teď zbývá, je díla vytvořit, jak nejlépe umím. Udělám, co bude v mých silách! Pokud máte zájem, rád vás budu informovat o tom, jak se práce vyvíjí a doufám, že při mé další cestě vám budu moci něco ukázat.“
Pokaždé když Mucha projížděl Paříží, dal Rodinovi vědět. Při jedné z takových příležitostí v roce 1911 daroval Rodin svému příteli malý bronzový odlitek s názvem Prokleté ženy (Les Femmes Damnées). Toto dílo je dodnes součástí sbírky Nadace Mucha.