Rozsáhlá retrospektiva představila tohoto světově proslulého umělce art nouveau známého svými návrhy plakátů, knižními ilustracemi i šperky v novém světle.
Kromě jeho všeobecně známých děl nabídla výstava k vidění také Muchovy působivé pastely a kresby křídou, stejně jako jeho ambiciózní malby, ve kterých se zabýval náboženskými tématy a temnějšími kapitolami lidstva.
Mezi nejpozoruhodnější exempláře výstavy patřila rekonstrukce pavilonu Bosny a Hercegoviny ze Světové výstavy v Paříži (1900) a prezentace dvou monumentálních maleb z cyklu Slovanská epopeje (1910–1926). Přestože jsou vnímány jako jedny z jeho největších úspěchů, dostalo se těmto důležitým plátnům do té doby poměrně málo pozornosti. Poté, co se Muchovi nepodařilo zrealizovat svůj vlastní návrh Pavilonu Člověka, dostal možnost podílet se na pavilonu Bosny a Hercegoviny monumentální nástěnnou dekorací. Na plátnech, která pokrývala více než 250 čtverečních metrů, vylíčil historii těchto bývalých provincií Osmanské říše, které se staly na základě Berlínského kongresu v roce 1878 součástí Rakouska-Uherska.
Přestože byla Paříž okolo roku 1900 stále celosvětovým centrem umění, rozhodl se Mucha opustit Francii a vrátit se do své rodné země, ještě předtím se však několikrát podíval do Spojených států. Mucha byl doma přivítán s nabídkou města Prahy, aby vyzdobil Primátorský sál Obecního domu (1912). Výstava obsahovala také malované návrhy tohoto dekorativního projektu.
S finanční podporou amerického mecenáše Charlese R. Cranea (1858–1939) byl Mucha schopen realizovat cyklus maleb, který se skládal z 20 obřích pláten zobrazujících historii Slovanů – Slovanskou epopej (1910–1926). Dvě z těchto rozsáhlých pláten spolu s množstvím skic a dalších přípravných děl byly taktéž součástí retrospektivní výstavy. Nejen že tato monumentální díla zobrazují nový vývoj Muchových uměleckých kvalit, ale také slučují všechny jeho předchozí výtvory a dávají najevo jeho názory na to, jakou roli hrají slovanské národy v evropském kontextu.