Tato putovní výstava oslavovala 150. výročí Muchova narození.
„Naším cílem bylo představit Muchu jako brilantního kreslíře, nápaditého kreativce a vynikajícího fotografa, zkrátka tak, jak není veřejnosti tolik znám,“ vysvětluje John Mucha. „O dědečkovi bylo známo, že byl velikým vlastencem, proto pro nás bylo naprostou samozřejmostí oslavit toto výročí v několika městech České republiky.“
V každém z prostorů bylo návštěvníkům představeno přes sto umělcových prací včetně litografií, pastelů, kreseb, grafických děl a dekorativních nákresů. Čeští návštěvníci měli také možnost objevovat Muchovu působivou fotografickou tvorbu, která byla v České republice vystavena vůbec poprvé.
Výstava byla uspořádána na základě čtyř obsáhlých témat:
Rodina a vlast
Pro Muchu bylo vlastenectví vrozenou duchovní silou, která poháněla jeho život i uměleckou tvorbu. Tato kapitola obsahovala portréty Muchovy rodiny a díla, kterými přispíval do vlasteneckých časopisů, ať už ke konkrétním událostem, či organizacím napřímo. V této sekci byly zahrnuty také Muchovy fotografie, které pořídil během příprav Slovanské epopeje, jsou z nich zřejmé pevné rodinné vazby a láska, které tvořily základ jeho uměleckých úspěchů.
Život
Tato část výstavy zkoumala Muchův dramatický úspěch v Paříži s pozoruhodným a novátorským plakátem pro Sarah Bernhardtovou. Jeho charakteristický styl, kterému se začalo říkat le style Mucha mu přinesl mezinárodní věhlas jednoho z nejvýznamnějších umělců art nouveau. Brzy se jeho návrhy začaly vyrábět ve formě panó a zdobily nejrůznější dekorativní předměty, které byly finančně nenáročné a dostupné široké veřejnosti.
Krása
Pro Muchu byla krása zobrazením morální harmonie v materiálním světě. Rolí umělce bylo předat ostatním poselství krásy tím, že probudí jejich emoce a inspiruje je silou umění. Tato část výstavy se soustředila na základy Muchova stylu, především skrze studie ženských postav a květin, což vycházelo z umělcova přesvědčení, že působivý design musí být potěchou pro oko. Aby toho dosáhl, používal ve svých kompozicích vlastní „zlatý řez“ (2:3 či 3:2), začleňoval harmonické barevné kontrastování a protichůdné formy a užíval okrasných prvků, jako jsou např. svatozáře či oblouky.
Apoteóza lásky
Tato část výstavy začala u děl, která se vztahují k Obecnímu domu (1910–1911), Muchově první zakázce po návratu domů, a pokračovala studiemi pláten Slovanské epopeje, dále pak kresbami a malbami na téma války, soucitu, víry a univerzální lásky. Vyvrcholila pak jedním z Muchových pozdějších děl Plamínek naděje (1933), které navazovalo na poslední plátno Slovanské epopeje (Apoteóza z dějin Slovanstva). Vytvořil jej pod stoupající hrozbou nacismu a vyjadřuje jeho znepokojení a zároveň naději na mír.