Začátkem 90. let 19. století byl již plakát v centru zájmu vizuální kultury francouzské metropole. Díky rychle se rozvíjejícím tiskařským technologiím se kvalita barevné litografie zlepšovala a hojnost materiálu v období pařížské belle époque nabídla talentovaným umělcům skvělé příležitosti k navrhování reklamních plakátů. Pařížské plakátovací plochy byly oficiálními místy, kam se reklamní plakáty mohly vylepovat od zavedení zákona o svobodě tisku v roce 1881. Postupem času se z nich staly „pouliční galerie“, které přímo ovlivňovaly komerční úspěch jak zadavatelů reklamních plakátů, tak umělců, kteří je navrhovali. Umělecká kvalita plakátů tak v tomto konkurenčním prostředí získávala na důležitosti.

Se svým novátorským návrhem plakátu Gismondy se Mucha na pařížské scéně pouličního umění uvedl v příhodnou chvíli. Jak jednou napsal, jeho návrh přinesl „závan čerstvého vzduchu“, na který veřejnost netrpělivě čekala. Kromě práce pro Sarah Bernhardtovou začal Mucha dostávat nabídky dalších reklamních zakázek od nejrůznějších tiskařských firem včetně pařížské tiskárny Camis a Cassan Fils v Toulouse.  Jeho tvorba v tomto odvětví se ale výrazně rozšířila až po roce 1896, kdy podepsal exkluzivní smlouvu s pařížskou firmou F. Champenois Imprimeur-Editeur. Champenois platil Muchovi měsíčně, což ho finančně natolik zajistilo, že si mohl v létě téhož roku pronajmout velký ateliér na ulici Rue du Val-de-Grâce.  Většina Muchových plakátů z pařížského období pochází z tiskařské dílny F. Champenoise a právě toto penzum děl jej nejvíce proslavilo po celém světě.

Muchovy plakáty odrážejí bohatou texturu moderního života pařížského období fin de siècle. Široká škála námětů sahala od kulturních událostí přes služby drážní dopravy po nejrůznější spotřební produkty, jako byly parfémy, cigaretové papírky, pivo, šampaňské, čokoláda, sušenky nebo třeba jízdní kola. Pro tyto plakáty vyvinul Mucha z prototypu Gismondy nový styl, který zobrazoval postavu nebo jen hlavu přitažlivé ženy na pozadí s kruhem, který připomínal svatozář a byl harmonicky zdoben květinami a dalšími dekorativními motivy. Mucha ve svých návrzích strategicky používal ženu jako prostředníka v kontaktu s divákem. Její krása měla potenciální zákazníky nejprve upoutat a poté je okouzlit nabízeným produktem.