S fotografováním začal Mucha na začátku 80. let 19. století, a to pravděpodobně ve Vídni a s vypůjčeným fotoaparátem. Svůj první přístroj si koupil, až když se mu podařilo získat uznání v Paříži a s ním i dostatečné finanční prostředky. Muchova fotografická tvorba se dramaticky rozrostla poté, co se přestěhoval do velkého ateliéru na ulici Rue du Val-de-Grâce v roce 1896. V novém ateliéru, kde měl díky velkým oknům a skleněnému stropu mnohem více světla, se fotografování věnoval v podstatě každý den.

Mezi rokem 1896 a ranými lety 20. století vytvořil pozoruhodnou sérii fotografií modelů. Využití fotografie jako finančně dostupného prostředku pro tvorbu přípravných studií bylo v té době běžné i mezi Muchovými pařížskými kolegy. Jeho fotografie jsou však více než pouhá alternativa náčrtů, protože navíc zachycují nenapodobitelnou atmosféru Muchova ateliéru. To byl sám o sobě svébytný umělecký svět. Právě zde Mucha bavil nespočet pařížských umělců, spisovatelů a hudebníků. Jeho ateliér byl dokonce svědkem jedné z prvních filmových projekcí bratrů Lumièrových, které Mucha poznal v roce 1895, nebo spiritistických experimentů Camille Flammariona a Alberta de Rochase. Na pozadí fotografických studií můžeme vidět ukázky jiné Muchovy tvorby, které obklopuje sbírka uměleckých předmětů, knih a nábytku, z něhož se mnohé kusy zachovaly dodnes.

Většinu fotografií z pařížského období Mucha nepořizoval kvůli specifickému projektu – dával přednost improvizaci a hře s nejrůznějšími pózami před fotoaparátem a vytvářel si tak archiv variací, ze kterých dále vybíral ty, které mu připadaly nejvhodnější pro každou z jeho nových zakázek. Některé fotky byly nicméně zcela jistě inscenované, jeho přátelé i modely pózovali jako postavy pro jeho knižní ilustrace. Tuto praktiku později používal v experimentování s modely a modelkami a snažil se tak vyjádřit filozofické ideje skrze jejich teatrální pózy a gesta.

Tento Muchův téměř divadelní přístup vyvrcholil v přípravné práci pro Slovanskou epopej. Vždy než začal na každém z pláten pracovat, vytvořil Mucha celou řadu inscenovaných fotografií s modely a modelkami v kostýmech, kteří pózovali na základě jeho režijních instrukcí.  Z těchto fotografií si pak vybral ty nejvhodnější a jejich spojením se mu dařilo vytvořit spletitou historickou událost na každém z jednotlivých pláten. Přestože měly fotografie sloužit pouze jako studie k Muchovým finálním malbám, jeho přístup k práci s obrazem má mnoho společného s filmařským uměním.